Náš příběh

Náš příběh se začal psát začátkem roku 2016 ve Stuttgartu. Míša se krátce předtím přistěhovala a na internetu si našla web tamní české školy, kterou se rozhodla kontaktovat s nabídkou výpomoci.

Několik e-mailů a jedno levné kafe z univerzitní kantýny ukázaly, že tehdejší „česká škola ve Stuttgartu“, to byla ve skutečnosti jedna osoba: Jana. Prostě jedna mladá holka, která platy ze svých studentských brigád utrácela za pastelky a náplně do tiskárny, aby mohla po víkendech učit vícejazyčné děti česká vyjmenovaná slova.

Než nám tehdy to kafe v kelímcích stihlo vychladnout, bylo jasné, že máme mnoho společného. Krom země původu, ročníku narození a vysoké spotřeby kofeinu tedy hlavně lásku k češtině a zájem o téma osvojování jazyků a vícejazyčné výchovy.

V následných letech jsme spolu těch kafí – a lahví vína – vypily tolik, že kdyby se sečetly, určitě by vydaly na celou jednu řeku ze Stuttgartu až do Prahy. Stala se z nás sehraná lektorská dvojka. Odučily jsme společně stovky hodin a naplánovaly desítky mimoškolních akcí. Na hodinách jsme si hrály na obrozence, převlékaly se za Masaryka, pořádaly vesmírné mise na planetu Marshmallow a putovaly časem do českého středověku či říše pohádek… Milovaly jsme to.

Právě tou dobou se nám doma objevila první pinčlata – v tehdejším pojetí malé figurky, které jsme se s sebou naučily brávat na daleké cesty, abychom dětem později jejich prostřednictvím přiblížily cizí kultury i vlastní prázdninová dobrodružství. Byla to Janina máma (zdravíme!), která během pobytu na Taiwanu svou větou: „ještě vyfoť ty pinčly a jdeme!“ předurčila, jaké souhrnné označení se pro ně do budoucna ujme.

Časy se samozřejmě změnily. Míša přestala pít kafe a přestěhovala se na druhou stranu Německa, česká škola ve Stuttgartu se zaplnila novými dětmi i rodiči, Janu obklopil jiný tým… Blízké jsme si však zůstaly nadále a ani naše společná vášeň pro češtinu z nás nevyprchala.

A tak se zrodila Pinčlata. Náš nový společný projekt, který nám i přes šestihodinovou vzdálenost mezi námi umožňuje pracovat nadále dohromady na tom, co nás tolik let naplňovalo: vytvářet české jazykové prostředí pro vícejazyčné děti a podporovat všechny, kteří se rozhodnou předávat češtinu dál.

Kdo jsme

Míša

Autorka, kreativní srdce projektu

Narodila se v Rakovníku a v současnosti žije v blízkosti Osnabrücku. Studovala bohemistiku na FF UK v Praze, ve Stuttgartu absolvovala obor vychovatelství a dál se profesně věnuje předškolním dětem. Za studií se zabývala například češtinou indonéských mluvčích, roky učila v české škole ve Stuttgartu. Pod svým rodným příjmením Štěchová skrývá svůj český literární život – v minulosti pod ním vydala romány Anna zachraňuje svět (Ikar, 2017), Růže z Jericha (Paseka, 2020) a Křehká příměří (Listen, 2025). S manželem Ekvádorcem vychovává trojjazyčnou dceru. Bojí se šneků a letadel, dům nikdy neopouští bez rtěnky a nenávidí slovo šoufl. Fotí recepty, kterých se sama nedokáže držet, a často to přehání s kořením. Když se nadchne, nezná míru, a když se rozčílí, míchají se jí jazyky. Píše vleže, ráda škrtá a vzteká se, když se jí díváte přes rameno. Knížek kupuje víc, než zvládne přečíst, a pořád nemůže najít ten správný klíč, podle kterého si je uspokojivě seřadit v knihovně. Své blízké i Google vyhledávač pravidelně děsí nepředvídatelností svých nápadů – jednou má doma všechny hrnce plné bublifuku, podruhé zas v obýváku bednu exotických larev… Jinak je to ale tichá, nenápadná introvertka z poslední řady v posluchárně.

Jana

Design, organizační ruka projektu

Původem z Opavy, bydlištěm ve Stuttgartu. Vystudovala germanistiku, obecnou a počítačovou lingvistiku. Již během studií se intenzivně zajímala o téma vícejazyčnosti, odborně se zabývala například tím, jak si vícejazyčně vyrůstající děti osvojují české kategorie vidu. V současnosti působí jako poradkyně a výzkumnice v oblasti vzdělávacích technologií v holdingové společnosti nakladatelské skupiny Klett Gruppe, kde má mimo jiné na starosti projekt zaměřený na osvojování mateřského jazyka u školkových dětí. Zároveň v letech 2014-2025 vedla českou školu Hezky česky ve Stuttgartu a od roku 2017 i tamní krajanský spolek Tschechisch sprechen in Stuttgart e.V.

Má slabost pro Itálii, brojí proti mikrovlnkám a snaží se přetáhnout Išku s Ríšákem na svoji stranu. Je přesvědčená o tom, že spát se má ve dne a pracovat v noci a že předložka kvůli by se měla pojit se 4. pádem. Na podpatcích se pohybuje rychleji než v teniskách a z vlaku toho vyřídí víc než z kanceláře. Když projde kolem stolu, vždy na něm upraví prostírání. I po letech se vyrovnává s tím, jak jí Míša svým stěhováním – do 530 km vzdálené VESNICE! – zlomila srdce. Miluje tanec, cizí jazyky a objevování nových zemí (a tamní umění speak-easy barů).